Povolání profesionálního řidiče

Co vše působí na profesionálního řidiče

Nároky spjaté s řízením vozidla se u profesionálních řidičů výrazně liší od nároků na „soukromou“ osobu řídící osobní auto. Mezi specifika práce profesionálního řidiče patří především fakt, že je při své práci zodpovědný za životy desítek osob ve voze (pokud se jedná o řidiče hromadné dopravy), a samozřejmě také skutečnost, že prakticky celou svou pracovní dobu tráví řízením vozidla, činností náročnou nejen z hlediska pozornosti, úsudku a rozhodování, ale i z pohledu emocionálně-sociálního.

Řízení auta je samo o sobě činností, která klade relativně vysoké nároky na psychické i fyzické schopnosti člověka. V tomto smyslu často hovoříme o zátěži, která práci řidičů - profesionálů do různé míry provází. Pojmy zátěž a stres se přitom často zaměňují. Zátěž můžeme jednoduše charakterizovat jako faktor působící na člověka. Ten se s ním musí různými způsoby vyrovnat. Stres má naproti tomu širší význam, např. označuje reakci organismu na zátěžový podnět z prostředí, ale i stav, ve kterém se organismus působením vnějších i vnitřních podnětů nachází. Profese „řidič z povolání“ je psychology práce vnímána jako vysoce stresující; přičemž tento stres je výsledkem konfliktních požadavků, které očekáváme od řidiče, a malá míra kontroly řidiče nad těmito požadavky a okolnostmi, jako jsou například nedostatek času, dlouhé směny, zodpovědnost za bezpečí cestujících apod.

Formy zátěže

Obvykle rozlišujeme tři hlavní formy psychické zátěže: jedná se o zátěž senzorickou, která vyplývá z nároků na činnost smyslových orgánů a jim odpovídajících struktur centrálního nervového systému, zátěž mentální, vyplývající z požadavků na zpracování informací kladoucích nároky na psychické procesy jako pozornost, paměť, představivost, myšlení a rozhodování, a konečně zátěž emoční. Ta vyplývá ze situací a požadavků, vyvolávajících afektivní odezvu (u řidičů městské hromadné dopravy to mohou být například agresivní cestující, profesionální řidiči se zcela běžně setkávají s agresivitou řidičů osobních aut, které rozčiluje, že kvůli nim musí brzdit; pochopitelně sami častokrát agresivní chování oplácejí, např. blokováním levého jízdního pruhu na dálnici atd.).

Obecně lze konstatovat, že největší míru zátěže pociťujeme tehdy, pokud při vysokých nárocích na práci máme současně omezené možnosti při rozhodování. U profesionálů – ať se jedná o řidiče nákladních automobilů, autobusů, tramvají nebo trolejbusů, se na vzniku zátěže podílí několik zásadních faktorů. Řidič musí – soustavně a přiměřeně - zpracovat velké množství informací a signálů za velmi krátký časový úsek, a přitom třeba až 10 hodin denně. Při vědomí, že chyba či mýlka jsou zpravidla nenapravitelné a mohou vést k tragickým důsledkům. Navíc se řidič dennodenně ocitá v podmínkách, které zvyšují zodpovědnost a případné riziko: velký počet přepravovaných lidí, hodnota převáženého zboží nebo jeho nebezpečnost (cisterny s nebezpečným nákladem) nebo vysoká cena dopravního prostředku, jedná se tedy o zodpovědnost morální i materiální.

Pracovní prostředí je zdrojem stresu

Dalším zdrojem stresu je pracovní prostředí; řidiče při jeho práci provázejí vibrace a hluky s poměrně vysokou intenzitou a frekvencí. Zároveň se však řidiči z povolání musejí vyrovnávat s jednotvárným působením podnětů, a také s nepravidelností režimu a odpočinku během směny i s nepravidelností směny, služeb, spánku a volného času. Mezi další zdroje zátěže patří extrémní teploty, hlavně letní horké dny.

Mezi hlavní faktory příčin dopravních nehod zejména u řidičů nákladních automobilů se – přes nutnost povinného dodržování přestávek a nařízeného odpočinku - řadí únava a s ní spojené nebezpečí mikrospánku. Hladina únavy a ospalosti jsou základními ukazateli celkové schopnosti řidiče podat na silnici dobrý výkon – tedy jet bezpečně. Nejvíce přitom řidič může očekávat únavu tehdy, kdy svou směnu začíná brzy ráno a končí ve večerních hodinách, kdy je již jeho organismus biologicky připraven na spánek

Zdravotní rizika

Zcela klíčovou kapitolou jsou zdravotní rizika profesionálních řidičů. Podle studie stockholmského Centra pro veřejné zdraví je u řidičů autobusů, nákladních autobusů a vozidel taxislužby, přítomno vysoké riziko onemocnění srdečními chorobami (infarkt myokardu). Vědci tuto skutečnost vysvětlují nepříznivými faktory týkajícími se životního stylu a sociálními faktory, které do velké míry vycházejí z pracovního prostředí. Často řidiče z povolání trápí také bolesti páteře, hlavně krční, běžné jsou i zažívací potíže.

Obsáhlou skupinou zátěžových faktorů tvoří pracovní směny a rozpis jízd. Problematické jsou především noční směny, které často negativně zasahují do osobního, potažmo rodinného života řidičů. Noční směny jsou navíc v podstatě neslučitelné s pravidelnou životosprávou, důležitou pro celkový zdravotní (vysoký krevní tlak, srdeční choroby, kloubní a svalové potíže) a psychický stav člověka. Navíc je u řidičů běžná práce přesčas, čímž se pochopitelně uvedená rizika násobí.

Cestující jako faktor zátěže

Klíčovým faktorem zátěže je přítomnost cestujících v dopravním prostředku. I když se může zdát, že například řidič tramvaje sedí ve své kabině izolovaně od ostatních, ve skutečnosti je v podstatě neustále obklopen cestujícími a v některých případech řeší konflikty a frustrační situace, zvláště při kritických dopravních situacích. Setkává se s verbálními i fyzickými útoky, a to nejenom při nočních směnách.

Nezapomeňme i na to, že tak jako v každé profesi může i u profesionálních řidičů dojít z mnoha důvodů ke ztrátě či oslabení motivace a celkové spokojenosti s prací, pocitu sebeuspokojení a vědomí perspektivy. Jedná se o další zátěžový faktor, který může být subjektivně vnímán jako ohrožující (ztráta seberealizace, pochybnosti o svém sociálním statusu).

Podle jednoho staršího výzkumu patří mezi faktory subjektivně pociťované zátěže řidiči veřejné dopravy zejména: jízda za nepříznivých klimatických podmínek (déšť, sníh, vedro, zima), jízda jednotvárnou krajinou s minimálním provozem, jízda větším městem, jízda v časové tísni (např. při zpoždění), jízda na kluzké vozovce, jízda s problémovým spolujezdcem, jízda s přeplněným autobusem, technická porucha, setkání s problémovými účastníky dopravy, špatně organizovaná práce (např. rozporuplné příkazy dispečera), přesčasy, čekání mezi jízdami atd.

Zlepšení celkového klimatu na našich silnicích a změna stylu jízdy k méně agresivní (tzv. defenzivní), je - u všech kategorií řidičů - samozřejmě cílem mnohem větším; pro trvalé snížení dopravních nehod na našich silnicích však nezbytným.